Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: Náušnice paní Zajícové

    Náušnice paní Zajícové

     

         Je slunečné ráno. Zaléváš květiny čajem, který nám zbyl od večera. A vydáváme se autem nad Hartmanice. U lomu hledáme mobil, který mi tam vypadl, když jsem ti pomáhal koulet ze svahu borové špalky. Stačí prozvonit a máš ho. Jsi totiž v kopci rychlejší než já. Pak stojíme na břehu rozvodněné Otavy. Míjí nás auto záchranářů, pak hasiči, copak se zase stalo? Další bouračka? Až druhý den zjišťujeme, že se u radešovského jezu překlopili vodáci. Jeden utonul.

     5    Parkujeme v místě zvaném Peklo a pokračujeme cestou proti proudu potůčku Volšovky. Běží s námi fenka Zuzanka. Chceš podlézt nízkou větev, zachytáváš se jí a lekneš se nepříjemně slizké houby. Prosvítá-li jí slunce, její barva připomíná jantar. Její jméno zní jak zaklínadlo: černorosol umbrový.

         Krajina je plná vnitřního přetlaku. Sotva popadá dech. V lesích se potůčky naplnily až po okraj, voda jimi stéká jak bujné copy po kamenitých zádech milenky Gabréty. Objevil se devětsil a z Máří Magdaleny, která stojí pod křížkem, odlétá první moucha. Ježíš má nad hlavou motiv růže. Co asi znamená? 1 Docházíme k pomníčku mladého odbojáře Miloslava Říhy, kterého tu 14. 11. 1943 postřelilo gestapo. Zemřel v devětadvaceti letech. Odtud už je to kousek dolů k Žežulce.

         Sedíme na dřevěném mostku přes Volšovku a přímo před námi stojí někdejší mlýn Sterzműhle, kde tvořil své podmalby na sklo Václav Hrabánek. Přes zábradlí na balkónku jsou přehozené deky a peřiny. Posloucháme zdravý hlas živé vody. Slunce už začíná hřát, poslední zbytky sněhu se krčí na krajích lesa, kde se drží po většinu dne stín.

     

    ***

     

         Chystáme se vymáchat si nohy v ledové vodě. Hop. Tvoje bota dopadá do potoka a proud ji unáší dál do lesa. Musíš přeskočit dřevěnou ohradu, stíháš uprchlíka, který si chtěl zahrát na kajakáře či jiného vodáka, Zuzanka tě následuje, asi ji baví ta hra. Nakonec botu dostihneš a vracíš se k můstku.

         Od vedlejšího stavení Zajíců, na jejichž pozemek jsi při záchraně obuvi musela vniknout, k nám pomalu přichází stařenka. Pravou rukou se opírá o hůl, levou o hrábě. Přátelsky nás zdraví. Ptáme se jí na Hrabánka. Prý tam jezdí vnuci toho slavného, který tu maloval své obrázky.

         „Zachránili to tu,“ říká stará paní. „On už se o chalupu nestaral. Ze začátku měl čtyři koně, množili se jak myši. Když tu končil, pobíhalo jich po loukách šestnáct.“

         Všímáš si zajímavých náušnic, které má paní Zajícová na uších. Vypadají jak zuby nějaké zvěře zasazené do zlatých dubových lístků.

         „Ty mi dal můj muž,“ prozrazuje stařenka. „Jsou to zuby prvního jelena, kterého zastřelil.“

         „Pěkný den,“ loučíme se.

         „Hlavně zdraví. A abychom tu ještě pár dní mohli být,“ přeje nám i sobě paní Zajícová. Pokračuje namáhavě dál po cestě, kde se chystá shrabat nějaké popadané větve na cestě. „Musíme se hýbat,“ dodává. „Dokud to jde.“

         Za chvíli k nám dochází i starý pan Zajíc. Sotva se belhá o dvou holích. Má otevřený poklopec, ale kdo by v jeho věku a navíc na takové samotě dbal na detaily.

         „To je vaše paní, že?“ ukazujeme na stařenku a on přitakává.

         „Nechal jste jí udělat moc pěkné náušnice,“ říkáš mu uznale.

    3     „To jsou grandle. Jelení špičáky. Čím je jelen starší, tím jsou tmavší. Mladí jeleni je někdy nemají vůbec. Třicet jelenů mi dali soudruzi,“ dává se do vyprávění stařec. „Přišel jsem za ředitelem lesního závodu a zeptal jsem se: Může obyčejný smrtelník dostat jelena? A on se zeptal tajemníka: Může obyčejný smrtelník dostat jelena? Jelena? Samozřejmě, soudruhu, odpověděl mu. Tak jsem koupil šišku uheráku, přišel jsem za ním a on spráskl ruce: To je mi ještě nestalo, aby mi někdo něco dal. Příští rok ti dám muflona. Ale než rok uplynul, dostal mrtvici. Ležel na zemi, přijela záchranka, podívali se na něj a řekli: Tak tady nemáme už co dělat. Ale sekretářka hned: Ale vždyť je to soudruh Svačina! Tak se do toho dali a oživili ho. Žil pak ještě pět let, ale už toho moc nezastal. Prvního jelena jsem střelil u Rejštejna. Byl to mrzáček.“

         Vzpomínky plynou a čas se tu odvíjí samovolně, nic a nikdo ho nepopohání. Stavidla tání jsou uvolněna. Opět sedíme na dřevěném můstku, pokračujeme v jedení jablek a najednou se někam propadlo víčko od krabičky na svačinu. Jen tak proklouzlo mezi prkny. A tak běžíš znovu. Zase přeskakuješ dřevěnou ohradu, teď s jednou nohou bosou. Zuzanka je štěstím bez sebe. I tohoto neposedu se ti podařilo chytit. A pokračujeme dál.

     

    ***

     

         Za zády nám přeletěl první žluťásek a lýkovec nad Volšovkou opojně voní. Přivoněla sis. Fialové kvítky ladí s tvými vlasy. A pak stoupáme po louce k Mochovu. Obloha je závratná ve své modři a v čmáranici cirů. Dívám se nahoru, vtom mi zpod nohy vyštěkne zoufalá Zuzanka. Kdo má hlavu v oblacích, nevidí si pod nohy. Louky pod námi jsou podmáčené, stéká po nich voda a stříbrně se v celých pásech třpytí. Silný a vlahý vítr se opírá do korun starých modřínů. Stojí tu jak sochy na Velikonočním ostrově. Dívají se k západu, odkud nejčastěji fouká. Jsou zcuchané, plné jizev a zlomenin. Cítím z nich jistotu, kterou poslouží nejen sami sobě, ale i příchozímu, který se do těchto končin dostal poprvé. Objal bych je, kdyby jejich kmen nebyl tak silný. Od Mochova je vidět až na Boubín. Obdivuju rozličnou modř vzdálených hor a blankytu oblohy.

         „Jak vyšisované montérky,“ snažíš se najít přirovnání pro odstín obzoru.

         Pokračujeme k Hořejšímu Těšovu. Vítr nám fouká do zad, žene loňské listí, které připomíná houf uličníků: Hurá, hurá! Kdo dřív? U suchého listnatého stromu nás zaujmou chodbičky lýkožrouta. 2 Jsou na rubu opadané kůry, připomínají tajemné nerozluštěné písmo na dřevěných destičkách či na papyru, který ztmavl a zpráchnivěl. Z vodorovných linek se nahoru i dolů rozbíhají tučnící zápisy krasopisu. Ale i na holém kmenu jsou podobné záznamy. Ať mi někdo povídá, že nenesou žádné poselství. Sezvat sem písmoznalce, třeba by se lidé mohli seznámit s novým myšlenkovým světem.

         Scházíme do Hořejšího Těšova. Naproti nám jde žena se dvěma psy. Sotva je udrží, když míjejí Zuzanku. Následuje je psík s velikou hlavou. Nenechá se odehnat, obchází nás, touží očuchat Zuzanku.

         „Nech toho!“ domlouvám mu. „Já jsem taky samec, starý pes, ale vyvádím takhle?“

         Vítr čechrá vlnky na rybníčku v Těšově. U jedněch vrátek nabízejí domácí vajíčka po čtyřech korunách. Sedáme si na lavičku za hráz. Přichází vysoký muž, vede s sebou malou holčičku s blonďatým copem podobným těm rozvodněným potokům. Posadí holčičku na obří houpačku zavěšenou na horolezeckých lanech na větvi jasanu.

          „A pak mě zatočíš?“ ptá se holčička vysokým hláskem.

         „No jo.“

         „Děkuju.“

     

     

    Poznámka:

     

    1) Kunsthistorik Jiří Bernard Krtička mi napsal: Myslím, že růže jako symbol Krista u nás není úplně běžná. Obecně růže je pro svou barvu symbolem mučednictví. Připomíná mi to můj milovaný výbor z německé barokní poezie Růže ran (1943), jehož titul je přejat z básně Angela Silesia. Tato metafora asi vděčí za původ Sv. Bernardovi, který vykládal pětici okvětních lístků růže jako symbol pěti ran Kristových. V umění údajně existuje motiv Ukřižování na růžovém keři, sám jsem jej nikdy neviděl.

    2) Přes pana Pavla Hubeného se mi ozval znalec kůrovců pan Jiří Procházka: Určitě to je kůrovec, tipuji lýkohub jasanový (Hylesinus fraxini) nebo lýkohub zrnitý (H. crenatus), bez měřítka to nelze s jistotou říci. Matečné chodby do průměru ca 2,5 mm = H. fraxini, matečné chodby ca 3-4 mm v průměru = H. crenatus. Požerky se odlišují i dalšími znaky a druhy mají i jiné nároky na tloušťku kůry ale v zásadě průměr matečných chodeb je nejjednoduší rozlišovací znak. V současnosti jsou oba velmi namnožení díky houbě Chalara fraxinea, která ve velkém kosí jasany. Oba lýkohubi však houbu neroznáší. 

     

    Text a foto: Roman Szpuk 

     


    MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

     

     

    1. Posed u Modravy 

     

    2. Výstup na Stožec

     

    3. Dlouhé zimní noci 

     

    4. Předjarní povídání 

    5. Jarní vítr

     

     

     

     

     


     

     

     

    MINIATURY Romana Szpuka 2018 :

     

     

    1. Loučení s Friederike

     

    2. Krátká zastavení   

     

    3. Oheň tání 

     

    4. Nesouvislý dialog  

     

    5. Něžné objetí

     

    6. Mráz a srdce

     

    7. Tichá křídla

     

    8. Co si myslí planety 

     

    9. Bezejmenný potok 

     

    10. Pouť okolo andělky 

     

    11. Město je jiné 

     

    12. Osamělci 

     

    13. Staří a mladí 

     

    14. Zpáteční cesta 

     

    15. Chodím furt v pantoflích 

     

    16. Toto místo 

     

    17. Celé jaro  je erotické  

     

    18. Na Brantlově dvoře

     

    19. Socha Rodina 

     

    20. České středohoří a Šumava 

     

    21. Hýlové a blesk  

     

    22. Bělásek a děti  

     

    23. Omývání barev 

     

    24. Bolest křídel  

     

    25. Slunovratova noc 

     

    26. Květina nezradí svůj květ

     

    27. Barvy čaje  

     

    28. Ještěrčin ocásek 

     

    29. Střet dvou vášní 

     

    30. Zatmění  

     

    31. Pavlínka

     

    32. Perseidy 2018

     

    33. Sarančatům sklaplo

     

    34. Prokletí milenci 

     

    35. Zanechávaje příbytek otevřený  

     

    36. A měla jsem tě ráda? 

     

    37. Vážka rudá 

     

    38. Kohlschachten  

     

    39. Na cello hraješ 

     

    40. Zlatá a černá 

     

    41. Panta rhei

     

    42. Palvínov a Vatětice

     

    43. Říjnové květy jahod 

     

    44. Vratká lávka slov 

     

    45. O solitude 

     

    46. Listopadové toulky 

     

    47. Zasněžené město 

     

    48. Přebrodit Křemelnou

     

     

     

     

     


     

     

     

     

     

    MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

     

      

     

    1. Uplakaný čert

     

    2. Hrušky 

     

    3. Vánoční vzpomínka

     

    4. Co všechno ten nástroj dovede

     

    5. Nešahej na ten sníh

     

    6. Otto Hrdina

     

    7. V údolí Losenice  

     

    8. Pavoučice sněžn 

     

    9. Šla Kačenka podle vody

     

    10. Vzpomínka na Krýmuse

     

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

     

    12. Letící oblaka

     

    13. Pan Kodýdek

     

    14. Cesta pulsu

     

    15. Život a smrt

     

    16. Deštníky

     

    17. Poklady

     

    18. Krucifixy

     

    19. Velikonoční vejce

     

    20. Koza v kapli

     

    21. Kolečka vypálené trávy 

     

    22. Boubínská noc 

     

    23. Ovečky

     

    24. Bratři Kazarovi  

     

    25. Domov

     

    26. Táta 

     

    27. David je fatalista

     

    28. Noční bouřka na Boubíně 

     

    29. Fenka a okoun 

     

    30. Duha 

     

    31. Cestou z Najmanky na Radost 

     

    32.Žluna 

     

    33. Rehabilitace 

     

    34. Bez střechy

     

    35. Jako bílý šátek 

     

    36. Nepoučitelní

     

    37. Dobršská brána 

     

    38. Hvězdy a psík 

     

    39. Malá ťapkající holčička 

     

    40. Zářijové plody 

     

    41. Buchingerův dvůr  

     

    42. Pouť na Luzný 

     

    43. Jaké má oči?  

     

    44. Nejmanka u Hrbu  

     

    45. První sníh  

     

    46. Úplňková noc 

     

    47. Jepice 

     

    48. Herwart a Empedokles 

     

    49. Dálky na dosah 

     

    50. Lidská zima

     

    51. Gráve Gabréta 

     

    52. Flöhturm 

     

    53. Blízkosti opuštěných

     

     

     

     


     

    Sdílet