Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • ZUŠ Vimperk: Rozhovor s vítězi

     

     

    Nejlepší škola v jižních Čechách

     

     

     

           Na konci dubna se v Liberci konalo ústřední kolo soutěže v komorní hře s převahou dechových nástrojů a ZUŠ Vimperk si odtud odvezla tři 1. místa ze třech možných. Tímto unikátním výsledkem, který vybojovalo 11 žáků a 3 pedagogové, se tak stala nejúspěšnější uměleckou školou z Jihočeského kraje.

     

    Vítězné soubory: 

     

    Saxofonové kvarteto:       Nela Nová, Sára Sládková, Štěpánka Binderová, Jiří Jůzek

                                                 uč. Magdaléna Probstová, DiS.

     

    Trio lesních rohů:             Lucie Vališová, Denisa Holínová, Julie Vališová

                                                 uč. Karel Škvrna

     

    Trumpetové kvarteto:      Jan Krejsa, Prokop Fürst, Jeffrey Waltman, David Košnař

                                                uč. Martin Vališ, DiS.

     

     

    S vítězi soutěže jsme udělali krátký rozhovor: 

     

     

    Komu udělala největší radost vaše výhra? Jak reagovali – byly oslavy?

     

    Julie: Mě a určitě i ostatním holkám, které se mnou hrály.

    Lucie: Asi Julince a mě se ulevilo, oslavy nebyly. IMG 0021

    Denisa: Mamce, taťkovi a taky sestře Verunce, která také hraje na lesní roh. A myslím, že měl velikou radost i pan učitel Karel Škvrna.

    Sára: Největší radost byla asi v našem souboru a určitě měla velkou radost i naše paní učitelka Magdalena Probstová. 

    Nela: Mě. Byli jsme překvapeni. Mé paní učitelce. Oslava nebyla. 

    Štěpánka: Naší paní učitelce a nám všem.

    Jirka: Myslím, že největší radost měli moji rodiče a paní učitelka Probstová. Oslava zatím nebyla, ale při páteční zkoušce dechovky nám pogratuloval pan kapelník Staněk a zatleskala nám celá dechovka.

    Honza: Největší radost to udělalo panu učiteli Martinu Vališovi.

    Prokop: Největší radost to podle mě udělalo panu učiteli Martinu Vališovi. Tím samozřejmě nechci říct, že by to neudělalo radost mě a mým kamarádům.

    Jeff: Asi rodičům a taky snad panu učiteli Martinu Vališovi. Oslavil jsem to 10-ti denní dávkou antibiotik. Doufám ale, že to ještě dodatečně oslavíme.

    David: Jeffrimu Waltmanovi. Oslavy moc nebyly.

     

    Ředitel Pavel Vališ:  Komu udělala radost, to všichni odpověděli. Co se týká oslav, tam to měli všichni složité. Z Vimperka jsme jeli v pátek v 9:00. Saxofonové kvarteto a hornové trio měly vyhlášení výsledků v pátek v 19:40, resp. 20:30 a ihned po vyhlášení jsme nasedali do mikrobusu a odjížděli do Vimperka, přijeli jsme v 00:30. Trumpetové kvarteto odjíždělo v sobotu ve 12:00 z Vimperka, hrálo v 18:45 a vyhlášení mělo ve 21:00 a pak zase do tranzitu a zpět do Vpk, příjezd v 01:00. Takže na oslavy vlastně nebyl čas.

     

     

     

    Jaká byla cesta k úspěchu? Jak dlouho trvalo dostat se na špici a vyhrát celorepublikovou soutěž?

     

    Julie: Musely jsme se snažit a poslouchat rady pana učitele.
    Lucie: Bylo to těžké, hodně dlouho…
    Denisa: Cesta k úspěchu byla moc dlouhá a plná nácviků.
    Sára: Cvičit, samé zkoušky a zase cvičit...
    Nela: Na soutěž jsme se připravovali od listopadu. Zkoušky jsme měli 2 x týdně, někdy i o víkendu.
    Štěpánka: V tomto seskupení jsme hráli zhruba půl roku.
    Jirka: Už přesně nevím, od kdy jsme začali skladbu na soutěž cvičit.
    Honza: Naše cesta k úspěchu byla tvrdá, ale vydrželi jsme. Trvalo to měsíc a půl, než jsme se dostali nahoru.
    Prokop: Cesta byla dlouhá a tvrdá, ale setrvali jsme až do konce. Nejvíce obdivuji našeho pana učitele M. Vališe, že měl s námi nervy. Trvalo nám to kolem 2 měsíců.
    Jeff: Pan učitel věnoval poslení 4 měsíce veškerý náš společný čas hře kvarterta.
    David: Cesta k úspěchu a vyhrátí celorepublikové soutěže trvala 6 měsíců.

     

    Ředitel Pavel Vališ: Jsem rád, že si jsou všichni vědomi, co pro to museli udělat a že to není zadarmo na pár zkoušek. Opravdu všichni hráli několikrát týdně, o víkendech, na soustředění dechového orchestru, prostě pořád.

     

     

     

    Jaké jste hráli skladby a kdo byl váš „trenér“ a kdo vás doprovázel?

     

    IMG 0060 Trio lesních rohů (Julie, Lucie a Denisa):  Téma z opery La Traviata, Auld lang syne a Santa Lucia, trenérem byl pan učitel Karel Škvrna a doprovázely je rodiče a paní učitelka Probstová.


    Saxofonové kvarteto (Nela, Sára, Štěpánka a Jiří) hráli skladbu Sailors Hornpipe od Henryho Cowella, skladbu s nimi secvičila paní učitelka Probstová. 

     

    Trumpetové kvarteto (Honza, Prokop, Jeff a David): 1. skladba byla Sonatina No. 1. od Josepha Forestiera, 2. skladba byla When the Saints Go Marching In, trenérem byl pan učitel Martin Vališ, který je i doprovázel svým entusiasmem. Na samotné vystoupení neměl nervy, tak raději čekal za dveřmi

     

     Ředitel Pavel Vališ: Žáci byli na soutěž doprovázeni svými učiteli a dále jsem oba dva dny byl přítomen já a moje manželka (učitelka ZUŠ), zabezpečovali jsme organizační a technické záležitosti. Absolvovali jsme tak dvě cesty do Liberce a zpět ve dvou dnech.

     

     

      

    Měli jste před vystoupením trému? Co vám na ni pomáhalo?

     

    Julie: Měla jsem trému, pomohlo mi, že jsem se napila a řekla si, že tam žádní diváci ani porotci nejsou.
    Lucie: Julinka měla hodně velkou trému, ale stačila mě sekýrovat. Já jsem trému měla, ale nebylo to znát, až když jsme hrály. Nic mi nepomáhalo.
    Denisa: Já ani moc ne. Mně pomáhalo vzpomínat na zážitky.
    Sára: Ano, měla jsem trému. Nic mi nepomohlo, až když jsem začala hrát, tak to bylo v pořádku.
    Nela: Ano, měli jsme trému. Focení a dobrá nálada.
    Štěpánka: Spíše ne, brali jsme to už tak jako poctu.
    Jirka: Trému jsem neměl, myslel jsem hlavně na radu paní učitelky, že si to máme hlavně užít !!!!
    Honza: Tréma žádná nebyla. Ale za to to byla sranda.
    Prokop: Trému? Ani ne… A kdyby náhodou, tak jsme jí zaháněli vtipy.
    Jeff: Trému jsme naštěstí neměli. Před soutěží jsme hráli na tolika koncertech, že jsme se trémy postupně zbavili.
    David: Ani moc ne.

     

     

     

     Jaké myšlenky vám prolítly hlavou při vyhlášení výsledků?

    IMG 0053 

    Julie: Nevadí, když nevyhrajeme, mohly jsme být rády, že jsme postoupily do ústředního kola.
    Lucie: Ze začátku jsem se bála, ale na konci jsem se hodně radovala.
    Denisa: Když jsem při vyhlášení uslyšela naše jména, tak jsem byla opravdu moc šťastná.
    Sára: Všelijaké..
    Nela: Že budeme poslední, protože byla velká konkurence.
    Štěpánka: Osobně jsem byla ráda.
    Jirka: Radost a šok, že půjdu pro cenu v bílých botech (před vyhlášením jsme se nestíhali převléci).
    Honza: Při vyhlášení mi prolítlo hlavou, že si musíme věřit a budeme mít 1. místo, které jsme nakonec dostali.
    Prokop: No tak aspoň že tak. Naštěstí byla dobrá večeře.
    Jeff: Řekl jsme si, že zajdem na kebab.
    David: Co se stane, když vyhrajeme.

     

     

     

    Jaké známé osobnosti jste na soutěži potkali (vás hodnotili)?

     

    Všichni: Pan profesor Zdeněk Šedivý (trumpetista České filharmonie, předseda poroty) a ředitel z konzervatoře ČB pan Petr Ries.

    Ředitel Pavel Vališ: Osobnosti známé, ala spíše pro pedagogy, i tak jsem rád, že někteří žáci mají takový přehled, i když se nejedná o lidi z televizních show.

     

     

     

    Co si přejete do budoucna?

     

    Julie: Aby nás to pořád bavilo a aby nás nic neodradilo skončit.
    Lucie: Hrát s klukama, kteří vyhráli druhý den, v jednom souboru.
    Denisa: Do budoucna si přeji, abych byla pořád takhle dál úspěšná.
    Sára: Dostat se na Jihočeskou konzervatoř a být jako naše paní učitelka.
    Nela: Za dva roky vyhrát soutěž v sólové hře.
    Štěpánka: Stále pokračovat s hudbou.
    Jirka: Přeji si, aby se dařilo i dalším žákům ZUŠ Vimperk a byli úspěšní v dalších letech a mohli si užít soutěže stejně jako my. A další přání, aby to vimperské dechovce pořád dobře hrálo.
    Honza: Aby nám tyhle soutěže šly a stále jsme vyhrávali.
    Prokop: Abychom vyhrávali další a další soutěže.
    Jeff: Chtěl bych se s klukama i nadále hudebně potkávat. Taky bych si přál, abych jednou hrál stejně dobře jako pan učitel Vališ.
    David: Vyhrát další soutěže.

     

    Ředitel Pavel Vališ: Ještě jednou děkuji všem za vynikající reprezentaci a přeji, ať se všem daří i dále.

     

     

     

    Sdílet