Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: Blízkosti opuštěných

    Blízkosti opuštěných

    (vánoční zamyšlení)

     

         Vzpomínám na jeden Štědrý večer, kdy jsem sloužil na Churáňově. Přijeli za mnou dva kamarádi, kteří by jinak zůstali sami, Martina Kyselová z maringotky u Nuzína a Petr Matějka zvaný Pošťák, který letošní svátky oslaví v ústavu ve Lnářích. Seděli jsme dole v kuchyňce a povídali jsme si u svíčky. Martina postavila na stůl nějaké dobroty, Pošťák také. Navštívil nás klid uprostřed šumavských lesů. Byli jsme si darem jeden druhému.

     Blízkosti opuštěných    O nějaký rok později mě o vánocích přijela navštívit na stanici Liduška Babou. Přinesla jablka a mrkve. Chodili jsme po pasece za stanicí a rozvěšovali jsme pochutiny pro zvířátka do jalovcových větví a na malé smrčky. Slunce zapadalo, jeho rudé paprsky zbarvovaly páru, která nám v mrazivém dechu stoupala od úst. A pak jsme si na Malém Polci zapálili jointa a dívali jsme se na rodící se hvězdy. Všechny byly betlémské.

         Láďa Marek mi vyprávěl jiný příběh. I to je podoba vánoc. Za normalizace se na Nové Hutě přistěhoval nějaký Kunc, důstojník státní bezpečnosti v důchodu. Před vánoci zašel za hajným Heřmánkem. Věděl o něm, že půjde na půlnoční. „Zjisti mi, kdo byl v kostele,“ poručil mu. A dobrý katolík hajný mu druhý den nahlásil všechna jména místních komoušů, kteří hned na nejbližší stranické schůzi dostali pěkný pojeb.

         Pak se režimy obrátily a celá společnost se vrhla do rozražených vrat konzumu. Můj strýc opustil prestižní místo u Miloše Jakeše a začal podnikat. Vedl českou pobočku německé firmy na výrobu papíru Schneidersöhne. Vydělával slušný balík peněz, ale se štědrostí svých chlebodárců musel přijímat ponižující slova o líných a zlodějských Češích. Každoročně cestoval o vánocích do Německa, aby jim tam vařil rybí polévku a hlídal skladiště papíru. To se mělo za samozřejmé. Když se pak po letech, už v důchodu, octl o vánocích doma, teta se děsila, že Štědrý den skončí hysterickým řevem. Samozřejmě, že u stromečku obklopeného mnoha dárky.

     

    ***

     

         Za totality byla křesťanská oslava vánoc druhem protestu. A co dnes, v absolutně liberální společnosti? Mnozí pod heslem napakovat se a zabarikádovat nad smyslem vánoc vůbec nepřemýšlejí. Ti, kteří jsou podobou vánoc na Západě znechuceni, se dostávají ke druhému extrému. Bývalý evangelický duchovní Marek Feigl napsal letos na svůj fejsbúkový profil úvahu: „Když z Nového zákona vysypete pasáže o Betlému a jesličkách (ostatně textově rozporné), vůbec o nic podstatného se neochudíte. Apoštol Pavel dokázal vyložit pravdy křesťanství bez sebemenšího náznaku vánočního tajemství. Křesťan Vánoce vůbec k ničemu nepotřebuje, a nikdy nepotřeboval.“ Čiší z toho obrazoborecký pragmatismus, který ničí všechnu tradici a mystiku. Z těch slov táhne zimy více, než z promrzlých stěn horského kostelíku.

         Co je tedy poselstvím vánoc? Kde ho nacházím já? Vánoce v kruhu rodinném jsem prožívat neuměl ani jako dítě. A talentu k prožívání duchovna jsem také moc nepobral. Nejspíš za to může mé sobectví. Ochudil jsem jím všechny okolo i sám sebe. Nosil jsem v sobě touhu prožít svátky někde na cestách, tam, kde lze potkat opuštěné lidi, kteří nikoho nepotřebují, a přece touží po troše tepla. Vánoce se pro mě skrývají ve svitu svíčky položené na umakartovou desku stolku v čekárně, kterou by mohli nádražáci nechat otevřenou pro lidi bez domova alespoň v zimě. Už je to tak dlouho, možná někdy na přelomu režimů. Došel jsem v mrazu k nádraží na Kubově Huti. Čekárna byla otevřená. V rohu stála stará kamna. Praskal v nich oheň. Sedl jsem si na lavičku do tmy. Byl jsem doma.

         Vánoce jsou oslavou zázraku narození. A tak myslím i na opuštěné a ochrany zbavené děti. „Když táta přišel, všechno roztřískal,“ vyprávěla mi Renata. „Policajti se k nám báli. Jenom Halenár, chlap jak hora si troufl. Nemohla jsem spát. A máma, místo aby mě bránila, tak se za mě schovala. Křenov je ves s rozházenými chalupami. Utíkala jsem přes louku k sousedům. Byli bezdětní. Vezmi si, Renátko, buchtičku, vybízeli mě. A já ji snědla celou jen tak. Doma jsem nedostala ani jíst.“

     

    ***

     

    Cigánské děvče

    (báseň od Petra Bezruče, která byla objevena až po jeho smrti)

     

    Chtěl bych Vás najít, slečno má drahá,

    chtěl bych Vás najít na silnici:

    cigánské děvče (čí máš to barvu?)

    v mrazivé noci pod rudým šípkem,

    ve hvizdu vichru, pod chladnou hvězdou,

    zapomenutou na silnici.

     

    Vzal bych Vás v náruč (jedenkrát v žití),

    přes pole nes bych Sněhurku chladnou,

    cigánské děvče do teplé jizby,

    nalil bych vína za vonný ret –

    až by dvě hvězdy pod temným vlasem

    hleděly na mne (jedenkrát v žití) –

    jedenkrát v žití padl by na mne

    sladký Váš úsměv –

     


    Text a foto Roman Szpuk 

     


     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

    7. V údolí Losenice 

    8. Pavoučice sněžná

    9. Šla Kačenka podle vody

    10. Vzpomínka na Krýmuse

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

    12. Letící oblaka

    13. Pan Kodýdek

    14. Cesta pulsu

    15. Život a smrt

    16. Deštníky

    17. Poklady

    18. Krucifixy

    19. Velikonoční vejce

    20. Koza v kapli

    21. Kolečka vypálené trávy 

    22. Boubínská noc

    23. Ovečky

    24. Bratři Kazarovi 

     25. Domov

    26. Táta

    27. David je fatalista

    28. Noční bouřka na Boubíně

    29. Fenka a okoun

    30. Duha

    31. Cestou z Najmanky na Radost

    32.Žluna

    33. Rehabilitace

    34. Bez střechy

    35. Jako bílý šátek

    36. Nepoučitelní

    37. Dobršská brána

    38. Hvězdy a psík

    39. Malá ťapkající holčička

    40. Zářijové plody 

    41. Buchingerův dvůr 

    42. Pouť na Luzný

    43. Jaké má oči? 

    44. Nejmanka u Hrbu 

    45. První sníh 

    46. Úplňková noc

    47. Jepice

    48. Herwart a Empedokles

    49. Dálky na dosah 

    50. Lidská zima

    51. Gráve Gabréta

    52. Flöhturm

     

    Sdílet





    Komentáře   

     
    #1 Anna 2017-12-25 10:50
    Velmi empatický článek rozervance,vlas tence,básníka,m alíře a milovníka šumavského kraje,který zanechává v lidském srdci nesmazatelnou stopu.alespon tak to cítím já a děkuji srdečně za tento vánoční
    Citovat