Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: První sníh

    První sníh

     

         „Pracujete na meteorologické stanici?“ ptá se mě řidič. „Sedněte si sem. Povíte mi, jak bude.“

      kapradi miniatury   „Ale já nevím, jak bude,“ zklamu ho hned. „Jakto?“

         „Mě předpověď nezajímá. Pozoruju aktuální stav. Jak je.“

         „A co zima? Jaká bude?“

         „Kdo ví…“

         „Jde to poznat podle zvířat? Třeba mravenci. Jak se chovají?“

         „Mravenci čekají na sluníčko. Když se mraveniště zahřeje, vylezou ven. Čím více sluníčko hřeje, tím rychleji lezou. Když mrzne, jsou zalezlí uvnitř.“

         „Jé, tak já myslel, že se něco dozvím,“ odpovídá zklamaně řidič. „Vy s tím naděláte tajnosti.“

         „Nedělám tajnosti. Prostě to nevím. Nechám se překvapit. Je to jako s knihou. Čtete ji, listujete, děj se odvíjí. Přece nechcete hned vědět, jak to dopadne.“

     

    ***

     

         Večer odcházím do lesa. Poslouchám vítr. Hvězdy prostupují korunou smrků. Po půlnoci stoupá po churáňovské louce mlha. Nečitelné, temné a průsvitné listy knihy se otáčejí, cítím vlhký chlad v hrdle. A les hučí, je to tichý chorál.

         Dopoledne se zatahuje, krajina potemnila a brzy se dává do deště. A najednou je to tady: padají první sněhové vločky. Vybrané krůpěje rozevřely bílé padáčky. Zpomalují, točí se ve vzduchových vírech a vlhká země jako by se za nimi zavírala.

         Jako kluk jsem vítal zimu s posvátnou úctou. Neposlouchal jsem předpověď. První sníh přicházel jako překvapení, někdy po větrné a deštivé noci, jindy se začaly snášet první bílé krystaly za bezvětří na promrzlou zem a hned zůstávaly ležet.

         Ale dnes ještě nechumelí. Jen těchto několik bílých poslů oznámilo, že zima už je za dveřmi. A opět se vrátil déšť.

         Stojím venku, nechávám se promáčet a vybavuju si krásný text japonské výtvarnice Akiko Uedy, která se zúčastnila výtvarného sympozia Na hranici - grenznah v šumavské divočině:

         „Když jsem se v lese za deště ztratila, cítila jsem jeho pohled. Byl tam velký padlý strom, ležel plný rozmanitých známek maličkého života. Jako miniatury lesů nebo nevinného vesmíru. Pomyslela jsem: Jedinec je ztracen v místě, které tak překypuje životem.“

     

    Text: Roman Szpuk

    Foto: Roman Szpuk 

     


     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

    7. V údolí Losenice 

    8. Pavoučice sněžná

    9. Šla Kačenka podle vody

    10. Vzpomínka na Krýmuse

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

    12. Letící oblaka

    13. Pan Kodýdek

    14. Cesta pulsu

    15. Život a smrt

    16. Deštníky

    17. Poklady

    18. Krucifixy

    19. Velikonoční vejce

    20. Koza v kapli

    21. Kolečka vypálené trávy 

    22. Boubínská noc

    23. Ovečky

    24. Bratři Kazarovi 

     25. Domov

    26. Táta

    27. David je fatalista

    28. Noční bouřka na Boubíně

    29. Fenka a okoun

    30. Duha

    31. Žluna

    32. Rehabilitace

    33. Bez střechy

    34. Jako bílý šátek

    35. Nepoučitelní

    36. Dobršská brána

    37. Hvězdy a psík

    38. Malá ťapkající holčička

    39. Zářijové plody 

    40. Buchingerův dvůr 

    41. Pouť na Luzný

    42. Jaké má oči? 

    43. Nejmanka u Hrbu 

     

    Sdílet