Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání



  • Čas na knihu

    Nastaly dlouhé zimní večery. Hodně čtenářů vám řekne, že nejvíce knih přečtou v zimě – brzy se stmívá, počasí neláká ven a k praskajícímu ohni v krbu, sklence vína a náladové hudbě se hodí vážně nejlépe....kniha.

     

    roman szpuk
    Už jste letos (ano, letos) nějakou otevřeli? Jestli ne, je nejvyšší čas to napravit. Pro náročnějšího čtenáře, by mohla být do jisté míry výzvou třeba tvorba Romana SZPUKA z Vimperka.

     

     

    Je autorsky podepsán pod tituly např. Otisky dlaní (1990), Ohrožen skřivanem (1994), Bludiště (1994), Hvězda závěť (1994), Vězňova oblaka (1997), Usque ad Finem (1997), Loučení na sever (1998), Pták brunát (pod jménem Zuna Cordatová, 2000), Troucheň (2002), Tancem pádu (2003), Macecha bouře (2003), Rozervy (spolu s Ivou Košatkovou, 2006), Silentio pro smíšený sbor (2009), Kámen v botě (haiku, 2011), nejnovější Chraplavé chorály (lyricko - meteorologické črty, 2013).

     

    chraplave choraly  rs silentio

     

    Texty v jeho knihách nejsou jednoduché, nejsou pro každého čtenáře, ale rozhodně se staly tím „pravým šálkem kávy“ pro ty, kteří umějí číst mezi řádky, cítit a prožívat.

     

    4 OTÁZKY PRO:

     

    Romana Darmo-šlapa Szpuka

     

     

    Kde berete inspiraci?

    V pozornosti. V práci jsem pozorovatel počasí a v tvůrčí činnosti pozorovatel dění. Čím jsem starší, tím méně se pohybuju ve světě fantazie. Myslím, že snílek nebývá dobrým básníkem. Vše podstatné probíhá tady a teď. Život sám i krása, která jej prostupuje, mě oslovují denně v mnoha podobách a mě baví zachycovat z nich právě ty nejméně okázalé a nenápadné. To, co ostatní přehlížejí, volá po mé pozornosti. Našlapuju obezřetně, nastavuju ucho, nahlížím a čekám odpověď na otázku, kterou se neodvažuju položit.

     losenice

    Chraplavé chorály - kolikátá je to vaše kniha?
    Je to moje sedmnáctá kniha. Lyrickou prózu však vydávám poprvé.

     

    Jaké máte na svou tvorbu ohlasy? Myslíte si, že k tomu, aby ji člověk pochopil, měl by být "přírodního, lidsky otevřeného" naturelu, nebo se snažíte oslovit i vyslovené technokraty ?

    Nemám mnoho čtenářů, ale několik jich je věrných. Beru je jako přátele a těch člověk nemusí mít zástupy. Psát bestsellery neumím. Ale tomu, co napíšu, musím věřit. Když se pak někdo naladí na můj text, objeví třeba sám sebe nově a jinak. Nejde o to, zda je člověk technokrat nebo humanitně zaměřený, jen by si měl udělat čas, zpomalit, učit se vnímavosti. Kolikrát nás může obohatit člověk, který je zaměřen opačně, než my. Kéž bychom dokázali být otevření druhým a nechali se jimi obdarovat.

     

    Na čem pracujete teď?

    Píšu textovou koláž z přírodních dojmů, útržků zdánlivě banálních dialogů a vlastních duchovních prožitků třeba při modlitbě v lese nebo před svatostánkem. Má pracovní název Hlaholice hájů. Nemám určen závěr, cíl, kniha je otevřená a dokud mám o čem psát, dokud knížka kvete, dívám se a žasnu, jak se rozvíjí. Časem se květ vyčerpá, povadne, to bude chvíle, kdy psát přestanu. Sám se nechám překvapit, kdy přijde čas jejích plodů.

     

    Děkuji za odpovědi a přeji užitečné chvíle a nové pohledy.

    A. Staňková

    Sdílet





    Komentáře   

     
    #1 Petr Pavouk Hajner 2014-01-15 19:22
    Ve chvíli, kdy jsem večer poprvé usínal po dotycích slov knihy Chraplavé chorály, kterou vydal můj kamarád Ivoš Stehlík, jsem netušil, co přichází.
    Uprostřed noci jsem se probudil zavanut sněhem, ošlehán bratrem větrem z Churáňova a z Boubína. A našel jsem kdesi v sobě zásah.

    Není pro mne překvapivé, že slova z větru a z hor mne osloví. Ale že mé pohorky začnou svým jazykem tuláka povídat cosi o tom, že to vše, o čem Roman píše, mohu mít také, stačí jen opravdu chtít, to jsem nečekal.

    Dotýkáš se, Romane, touhy dotknout se hory. Touhy dotknout se větru. Touhy dotknout se ticha. Touhy dotknout se sebe sama. To není málo.

    Pobavilo mne, že jsme se ještě nedávno neznali. Ale kde jinde bych Tě mohl potkat, než ve vlaku při další z Tvých poutí na Boubín.
    Děkuji.
    Citovat