-
Chamtivci
Jdu se projít ke Kramatům. Scházím na Radost, do košíku vkládámprvní holubinku. Zastavuju se u božích muk před zrezavělým obrázkem Panny Marie Sedmibolestné. A vida – les hyzdí nové betonové sloupky. Vedle kaple trčí vysoké sloupy na vrata. Jdu se podívat k někdejší kašně se sochou Panny Marie s Jezulátkem držící v ruce královské jablko. Nebo Zeměkouli?
„Tam tudy neprojdete,“ zavolala na mě paní od jednoho domku. „Už tam mají plot.“
„Chci se jen podívat na Pannu Marii.“
„Tak se podívejte. Máte poslední příležitost.“
„Budou to oplocovat?“
„Budou. Odsud už si nikdo kapli nevyfotí. Lesáci od nich chtěli odkoupit metr okolo její zdi, neprodali jim to. Jsou to sociopati. Tadyhle byl schod ke kapli,“ ukazuje paní na nízkou zídku. „Prý že je na jejich pozemku. Tak ten schod museli přemístit. Jeho žena tu hned zasadila bylinky. A nevšimne si jich. Jen aby si ten proužek země pro sebe označila. Vadil jim i náš okap, prý zasahuje nad jejich pozemek. Po cestě se už k domku nedostaneme. Budeme muset spodem, přes zahrádku. Teď to ještě půjde, ale co v zimě, až bude sníh? I o tenhle strom se hádají,“ ukazuje na vzrostlý smrk u cestičky ke kapli. „Prý půlka patří jim. Tak ho budou muset rozříznout na výšku.“
Obdivuju kapličku. Kdysi jsem tu sedával ve zpuchřelé kostelní lavici. Vpravo za oltářem byla proražená zeď a okny dovnitř sněžilo.
„Lesáci ji chtěli zbourat,“ vypravuje paní. „Přišel odhadce a vypočítal, že by stála padesát tisíc. Řekla jsem, že to odkoupím a ředitel lesů, než prý by mě tahali po tisku, tak ji opravíme. Udělali to opravdu moc pěkně. Trochu jsem je hlídala. Zvon měl stát osmdesát tisíc, nakonec jsem ho sehnala z Brna za osmnáct tisíc. Na otevření kaple přijelo jen pár pozvaných, také kníže Schwarzenberg v Jaguáru. Lesáci to tajili, jak to šlo. Tvrdili, že by tu vzniklo poutní místo.“
„Proč ne?“ pokrčím rameny. „K těm božím mukám stále někdo vkládá květiny.“
„To jsem já,“ opáčí paní. „Všimněte si toho sloupku. Je stejný jak z vimperské křížové cesty.“
Vracím se zpět ke Kramatům. Zakecal jsem se, tak mi v košíku zůstala jen ta jedna holubinka. Nechávám ji lesu.
***
Jedeme na kole nahoru. Pak dolů. Zase nahoru. Takhle pětkrát z křižovatky u Myších domků (585 m. n. m.) na vrchol Huťské hory (1 187 m. n. m.). Zprvu se zdá, že spolu budeme šlapat jen my dva. Později zjišťujeme, že se k nám přidal právník Tomáš z Plzně. Jsme tedy tři osamělí jezdci, tři Don Quijotové v boji proti nenažranosti developera Romana Kreuzigera, který se ve své zpupnosti rozhodl zastavět jedinečné louky na Zhůří svými projekty.
Tomu kopci se říká Svojšický podle vesnice, kterou se projíždí po prvních třech kilometrech stoupání. Trénují tu i profesionálové. Rekord drží Jan Nesvadba časem 21 minut 18 sekund. Cíl vrcholové prémie však leží přímo na Zhůří, v místě, kde se silnice lomí a klesá na Horskou Kvildu. My jedeme až ke stožáru.
Čeká nás 81 kilometrů s převýšením 3 010 metrů. Nízko nad horami leží vrstevnatá oblačnost, zakrývá Poledník, i Roklany jako by někdo odřízl někde na vrstevnici 1 250 metrů. Na zhůřských loukách se do nás opírá osvěžující východní vítr. Po prvním výjezdu se cítíme skvěle. A sjezd si vychutnáváme. Jízda dolů je třešnička na dortu, radost z rychlostí je opojná, pláště sviští. Ale už při druhém výjezdu mi svírá nohy křeč. Zatím jen nesměle. Musím ubrat nebo zvolit lehčí převod. Naštěstí máme na křeče s sebou magnezium. Teď hlavně aby nohy vydržely až nahoru. Tam jsme si zřídili na odbočce ze silnice k vrcholku občerstvovací stanici. Také se tam převlékáme.
Při třetím výjezdu si všímám na krajnici nějakých chrobáků. Předjíždíme je a já na tebe vítězně volám: „Jsou pomalejší!“
„Zatím,“ dodáváš trochu skepticky.
Na vrcholku už má Tomáš za sebou výjezdy čtyři, my teprve tři. Tomáš má silničku a trénuje triatlon. Je to na něm znát.
V zatáčkách pod Vysokou Mýtí pravidelně míjíme vyschlou žábu. Není přejetá, o to je pohled na ni děsivější. A co hůř – s každým výjezdem ji nacházíme v jiné pozici, jednou má dokonce vykročeno, jako by ji zastihl žár oblohy ve chvíli zásadního rozhodnutí.
Když jedeme nahoru počtvrté, má už Tomáš vše za sebou. Sjíždí dolů, za ním jede jeho žena a děti. Žena přibržďuje a mává na nás: „Jste borci!“ Všech pět výjezdů jsme absolvovali bez tlačení kola. Jen když jsme se nahoru šplhali naposledy, snažili jsme se probrat z letargie jedno opuštěné telátko ležící v křoví při silnici. Všimla sis ho už při předchozích výjezdech. To se ještě kolem popásaly krávy, nyní už někam odešly a telátko tu zůstalo samo. Leží na boku. Snad není nemocné? Ve chvíli, kdy ses k němu přiblížila, vyskakuje a svěže od nás odbíhá za březový hájek. Asi jen trucovalo. Možná to bylo telátko – puberťák. Tou dobou už sluníčko svítí naplno. Pot ze mě leje, ale když už člověk jede nahoru naposledy, je schopen ze sebe vyždímat všechno.
Večer, když už ležím v posteli, přináší mi náročný den účet v podobě křečí. Svíjím se bolestí, mám pocit, že mi někdo vbodl nože do obou stehen současně.
„Musíš se postavit,“ bereš mě v podpaží. Lezu po čtyřech, skučím, nakonec se s tvou pomocí dostávám na nohy a dělám to, co jsem odkoukal od fotbalistů, chodím po patách.
Text Roman Szpuk, foto Dagmar Heberleinová
Poznámka: Pět výjezdů jsme zdolali v čase 8 hodin 28 minut (i s odpočinky). Počítal jsem si časy čistých výjezdů (celkový čas 4 hodiny, 58 minut, 2 sec):
1) 00:59:24
2) 00:58:26
3) 00:56:45
4) 00:59:59
5) 01:03:28
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec3. Dlouhé zimní noci4. Předjarní povídání5. Jarní vítr6. Náušnice paní Zajícové7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty10. Kohout 11. Svár zimy a jara12. Jepičí láska13. Hadí vrch14. Voda, voda15. Čtení v kavárně na Dvorku16. Cesty nevyzpytatelné17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :1. Loučení s Friederike2. Krátká zastavení 3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog 5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok 10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné 12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro je erotické 18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk 22. Bělásek a děti 23. Omývání barev 24. Bolest křídel 25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje 28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění 31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený 36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten 39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice 8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifixy19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi 25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun 30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace 34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr 42. Pouť na Luzný 43. Jaké má oči? 44. Nejmanka u Hrbu 45. První sníh 46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných
© 2023 - Šumava.eu - info@sumava.eu